Berat – malé městečko plne budov. říkají tomu město mnoha oken

Berat také nazývaný Albánský Bělehrad je město ležící na jihu střední části Albánie, v údolí řeky Osum. Má přibližně 36 tisíc obyvatel. Je sídlem stejnojmenného kraje. Známé je také jako Město tisíce oken.

Malebné městečko Berat je vzácným příkladem dobře zachovalého osmanského města, jež se pyšní bohatou historií a mnoha středověkými domy, mešitami a kostely, které si zachovaly svůj původní vzhled. Charakteristické jsou pro něj bílé terasovitě na sebe vrstvené domky s červenými střechami, které patří spolu s dominantní pevností tyčící se nad řekou k nejfotogeničtějším místům v zemi. Podrobnosti na: https://www.radynacestu.cz/magazin/berat/

Město tisíce oken

Město Berat je právem považováno za jedno z nejkrásnějších albánských měst. Za dobu své existence se zde vystřídalo mnoho různých mocností s odlišnými náboženstvími a kulturami, díky čemuž se zde dochoval nemalý počet architektonických a historických památek. Nejmalebnější z nich je starobylá muslimská čtvrt Mangalem přezdívaná jako „Město tisíce oken“, a to především kvůli velkým oknům, která jsou směřována k řece Osum. K vidění je zde například Mešita svobodných mládenců zdobená originálními freskami. Pomyslným zrcadlem čtvrti Mangalem je křesťanská čtvrť Gorica ležící na protilehlém břehu stejné řeky. Zdejší uličky sice nejsou tak příkré a domy tak vysoké, přesto se vám odtud naskytne krásný výhled do okolní krajiny. Také zde najdete působivé ukázky balkánské architektury, areál kláštera, ladné oblouky tureckého mostu a kostel sv. Spyridona z 19. století, který je vůbec největším kostelem v Beratu. Podrobnosti na: https://www.radynacestu.cz/magazin/berat/

Krása zrozená z tragické lásky Městu Berat vévodí pevnost Kala, která je postavená na vysoké skále tyčící se nad řekou Osum a která trochu působí jako „město ve městě“. Legenda o jejím vzniku vypráví, že zde kdysi žili dva bratři Tomor a Shpirag, kteří se zamilovali do stejné dívky. Protože se nedokázali dohodnout po dobrém, rozhodli se situaci vyřešit soubojem. Oba bratři však v nelítostném boji zemřeli a nešťastná dívka svými slzami rozdělila město na dvě části. Dívka poznamenána žalem nad smutným koncem svých nápadníků se pak proměnila ve skálu vklíněnou mezi Goricu a Mangalem, na které se dnes tyčí již zmíněná beratská pevnost, jejíž součástí je i staré, životem stále tepající městečko. Spatřit zde můžete bílé zídky prorostlé trávou, starodávné lucerničky, kouzelné dlážděné ulice, jež jsou stejné jako před 300 lety, i ruiny bývalého hradu. Podrobnosti na: https://www.radynacestu.cz/magazin/berat/

Onufriho muzeum

Nejnavštěvovanějším místem pevnosti je kostel sv. Theodora pocházející z 16. století, jehož fresky maloval slavný albánský umělec Onufri. Onufri se do historie ikonografie nesmazatelně zapsal tím, že byl prvním ikonografem, který použil ve svých dílech růžovou barvu. Nachází se zde i jeho muzeum, kde naleznete spoustu ikon malovaných speciálně pro beratskou pevnost. Podrobnosti na: https://www.radynacestu.cz/magazin/berat/

Krásné osmanské domy, středověký hrad, mešity bok po boku středověkých kostelů, malebná poloha pod majestátní horou Tomorr, to vše činí z Beratu jedno z největších turistických lákadel v celé Albánii. Nebývale dochovaný historický ráz po právu městu vysloužil zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Na rozdíl od mnoha jiných turistických destinací si Berat i přes vzrůstající návštěvnost dosud uchovává příjemnou atmosféru živého města.

Podobně jako v Praze tvoří historické jádro Beratu tři čtvrti – hrad (alb. kalla) a čtvrti Mangalem v podhradí a Gorica na svazích levého břehu řeky Osum. Přes ní se v několika obloucích klene kamenný most.

Město za svůj půvabný orientální vzhled vděčí hned několika okolnostem. Shodou okolností se ocitlo stranou důležitých dopravních cest, nemá napojení na železnici a dobrá silnice jej se zbytkem Albánie spojuje pouze od severu. Vzhledem k poloze starého Beratu v sevřeném údolí řeky Osum se veškerá nová zástavba a průmysl soustředily do rovinatějších částí města mimo historické centrum, které díky tomu zůstalo prakticky nedotčeno. Komunistická vláda navíc v roce 1961 prohlásila Berat muzejním městem – uchráněny tak zůstaly všechny kostely a mešity, které byly jinde v rámci pozdější protináboženské kampaně nemilosrdně srovnány se zemí.

Na Berat si vyhraďte minimálně jeden celý den. Neomezujte se ale jen na město samotné a vyjeďte do okolí. Za návštěvu stojí pohoří Tomorr a především pak impozantní kaňon řeky Osum, kterým můžete proplout na raftu.

Historie Beratu

Dějiny města sahají do 6. století př. n. l., kdy na místě zúžení údolí řeky Osum vznikla ilyrská osada. O tři století později se přeměnila na obývaný hrad Antipatreia. Po pádu římské říše, která město ovládala od 2. století př. n. l., Betrat trpěl nájezdy slovanských kmenů. Od nich také přejal jméno Beligrad (tedy Bílé město), které se udrželo po celý středověk. Město střídavě ovládala byzantská říše, Epirský despotát, bulharské a srbské carství.

Koncem 14. století dobyli Berat Turci a v roce 1417 jej definitivně připojili ke své říši. Albánský národní hrdina Skanderbeg, který zorganizoval ozbrojený odpor proti dobyvatelům, se v polovině 15. století marně snažil vyrvat město zpět z tureckých rukou. Původní slovanský název se postupem času změnil na dnešní Berat.

V době turecké nadvlády patřil Berat k nejdůležitějším městům na území dnešní Albánie. Platil za obchodní křižovatku, která vzkvétala zejména v souvislosti s rozvojem řemesel. Vyhlášení byli zejména beratští řezbáři. Od 19. století bylo město jedním z hlavních center albánského národního obrození a vzdělanosti.

V roce 1851 byl Berat silně poničen zemětřesením a následně postavené budovy dodnes vytvářejí vzhled starého města.

V říjnu 1944 se v Beratu uskutečnilo druhé zasedání Rady národního osvobození, kde byla ustanovena dočasná vláda Albánie s Enverem Hoxhou v jejím čele. Stalo se tak nedlouho poté, co byli odsud vypuzeni němečtí vojáci.

V roce 1969 byla s čínskou pomocí uvedena do provozu obří textilka, která nesla jméno vůdce komunistické Číny Mao Ce-tunga. Svého času zaměstnávala až 11.000 pracovníků a výrazně přispěla k nárůstu počtu obyvatel tohoto města.

Významným milníkem se stal rok 2008, kdy byl Berat spolu s Gjirokastrou zapsán na seznam památek UNESCO. Výrazně se tím zvýšil počet přijíždějících turistů, z nichž město v posledních letech čím dál více profituje.

 Doprava do Beratu

Berat má dobré autobusové spojení prakticky se všemi většími městy ve střední a jižní Albánii. Přímá linka jezdí kromě Tirany také do Drače, Elbasanu, Vlory, Sarandy či Korçi. Do Tirany jezdí autobusy ve zhruba 45minutových intervalech, cesta trvá asi dvě hodiny. Beratské nádraží je až na samém konci města ve čtvrti Kombinat. Z historického centra je to asi tři kilometry, můžete se přiblížit MHD (autobus jezdí v cca desetiminutových intervalech) nebo taxíkem.

Autobusy mířící do regionu Skrapar východně od Beratu mají stanoviště naproti Olověné mešitě ve východní části města. Jízda do Çorovody (největšího města Skraparu) je pomalá a trvá 1,5 hodiny. Spoje jezdí zhruba každé dvě hodiny.

Pamětihodnosti v Beratu

Beratský hrad

V albánském prostředí je Beratský hrad naprosto unikátním místem: nikde jinde nenajdete takovou koncentraci starobylých kostelů jako právě tady. Jedinečné je i zdejší muzeum, které vystavuje ikony od nejslavnějšího albánského malíře Onufriho. Připočtěte velkolepé výhledy na podhradí Beratu i nedalekou horu Tomorr a dostanete jedno z nejúžasnějších míst v celé Albánii.

Více informací

Čtvrť Mangalem v Beratu

Podhradní čtvrť Mangalem v Beratu je typickou ukázkou osmanského urbanismu a architektury. Tvoří ji dlážděné uličky, které se proplétají mezi dřevěnými domy s bílými fasádami. Čtvrť je zasazena do příkrého svahu, odkud má každý dům perfektní výhled na údolí řeky Osum a nedaleké pohoří Tomorr. Zdejší nádherně zdobená Královská mešita patří k nejstarším v Albánii. 

Více informací

Čtvrť Gorica v Beratu

Čtvrť Gorica v Beratu leží na opačném břehu řeky Osum než je hrad a Mangalem. Vznikla v 16. století v rámci rozšíření starého města a historicky ji obývalo převážně křesťanské obyvatelstvo. Obě části města spojuje kamenný most se sedmi oblouky. Níže položené domy Gorice jsou nejvýstavnější a bydlely v nich místní význačné rodiny.

Více informací

Nové město v Beratu

Osu beratského nového města, které se za hranice Mangalemu rozrostlo v 16. století, tvoří bulvár Republika. Najdete na něm nově zrestaurovanou Olověnou mešitu, která byla postavena v roce 1554 a za svůj název vděčí výrazné kupoli pokryté olověnými pláty. Přímo naproti mešitě stojí pravoslavná katedrála sv. Demétria.

Více informací

okolí

Kaňon Osumu

Impozantní kaňon řeky Osum je jednou z nejspektakulárnějších přírodních atrakcí v celé Albánii. Voda za miliony let vymlela do vápencového podloží soutěsku dlouhou 13 kilometrů, která se zužuje v šesti úsecích a v tom nejužším je pouhé čtyři metry široká. Místy téměř kolmé stěny dosahují výšky až 80 metrů.

Více informací

Region Skrapar

Region Skrapar je znám především pro své nesmírné přírodní krásy. Jeho administrativní centrum Çorovoda je ideálním východištěm pro objevování pohoří Tomorr či soutěsky řeky Osum. Coby kamenem dohodil je to odtud i do kaňonu Gradec, jehož stěny jsou místy až 300 metrů vysoké. Chloubou Skraparu jsou rovněž Bogovské vodopády či Kasabashiho most ze 17. století.

Více informací

Pohoří Tomorr

Ať se na mytické pohoří Tomorr podíváte odkudkoliv, působí skutečně majestátně. Výrazně totiž převyšuje všechny okolní vrcholy. Celou střední Albánii budete mít jako na dlani a když budete mít štěstí, můžete spatřit i italské pobřeží. Málokde v Albánii se setkáte s tak romantickou scenérií jako při sledování Tomorru z Beratského hradu při západu slunce. 

Více informací

Ropná pole u Fieru

V Evropě je dnes již velice málo míst, kde se na souši stále těží ropa. V okolí Fieru máte jedinečnou možnost vidět těžbu černého zlata na vlastní oči. Spatříte nicméně i její stinnou stránku, kterou je na první pohled patrná devastace životního prostření.

Více informací

Mapa Beratu